Tajné politické společnosti

Autorisované vydání s mnoha obrazovými přílohami. Autorova předmluva: „Úkolu, napsati knihu o tajných politických společnostech, ujal jsem se tím raději, čím častěji toto téma — nehledě k výjimkám — bývá zpracováno s malou objektivností. A přece může takovou choulostivou látku zpracovati pouze badatel, který k ní přistoupí bez podstatného předsudku. Tím nechce býti pověděno, že hledě k jednotlivé tajné společnosti by nebylo na místě jiného měřítka než vlastní kritika. Je však jisto, že posouzení musí býti od základu nesprávné, domníváme-li se, že je nutno dívati se na tento problém s hlediska, podle kterého politické tajné společnosti musí býti zařaděny do nějaké soustavy, sloužící mezinárodním spiknutím.
Teprve v okamžiku, kdy se snažíme podstatu tajných společností propátrati důkladněji, lze nám poznati, jak ohromným činitelem jsou tyto společnosti v životě národů. Tím však je podmíněno (nechceme-li se omeziti na podání nějakého více méně encyklopedického příspěvku k této otázce), dalekosáhlé ohraničení této látky. Na následujících stránkách nebudu tedy řaditi mnohé tajné společnosti chronologicky, tak, jak v dějinách hrály svoji úlohu a jak ještě dnes z části hrají, nýbrž omezím se jen na popis podstaty a činnosti jednotlivých velkých tajných svazů z různých období, které se mi právě zdály býti v nějakém směru zvláště typickými. Odchylky od tohoto směru tvoří jenom vývoj irských tajných společností, poněvadž jejich vývoj od počátku až do dnešní doby je důležitý. Příčinou toho jest, že jejich staletí trvající boje právě v nedávných dnech dosáhly svého vyvrcholení a také svého ukončení.
Abych mohl k této práci přikročiti pokud možno bez předsudků, sáhl jsem po velmi rozsáhlé literatuře všech směrů, a také jsem se. snažil založiti svoje studie na pokud možno největším počtu archiválních listin. Bohužel, drahocenný materiál, který byl právě pro politické tajné společnosti ve velké části Evropy největšího významu, stal se obětí plamenů při požáru vídeňského justičního paláce roku 1927. Přece však domácí, dvorní a státní archiv, jakož i válečný archiv ve Vídni, mně poskytly mnoho důležitých podkladů.
Za poukazy a za propůjčení materiálu jsem povinnen vzdáti díky J. S. M. Wardovi a londýnskému Baskerville-Press (dovolili mně reprodukovati vzácné obrazy), dále pánům Ernestu Klatscherovi v Praze, Emilu Kipovi ve Varšavě, D. Miličevičovi v Bělehradě, Ossianovi Langovi v New Yorku, Erminu Brüllovi v Bratislavě, Hugovi Schulzovi, Richardu Wienerovi a Janu Kerschbaumovi ve Vídni, Giuseppe Letiovi v Paříži, Dru M. Veresovi v Praze, p. Zeiselovi a konsulu Dru Zanibonimu v Brně, Bedřich Oppenheimer mně přátelsky pomáhal při pročítání korektur."

EUGEN LENNHOFF.
Ve Vídni v říjnu 1930.