Staročeské satiry

Satirické skladby, zapsané v rukopise Hradeckém - Desatero božích přikázání a sedm drobnějších satir, tradičně zvaných Satiry o Řemeslnících , k nimž se druží Bajka o lišce a džbánu - jsou vzácnou literární památkou 14. století. Dobu jejich vzniku nelze sice s bezpečností přesně určit, ale je jasné, že vývojově stojí za veršovanou epikou rané gotiky a před prózou, kterou vrcholí naše gotika vyzrálá. Pro toto vývojové postavení mají veliký význam pro starší českou literaturu; tradiční epika vysokého slohu, jejíž forma byla kanonisována na počátku 14.století, je v nich totiž rozložena a vlastně zparodována. Tím satiry Hradeckého rukopisu připravují příchod beletristické prózy. Naše skladby jsou však zajímavé i po stránce sociální, neboť se v nich po prvé objevuje na scéně jako hlavní osoba příslušník třetího stavu, měšťan. O autorovi nevíme nic bližšího, ale zdá se, že to byl spisovatel z povolání. Jeho zaměření je sice mravokárné - v jeho době nemohlo tomu ostatně ani jinak být - ale suchým moralistou není. Je to dobrý a pronikavý psycholog, který se na své figurky dívá s úsměvem a dovede stejně dobře napsat vtipnou a svěží povídku jako nakreslit groteskní obrázek. Jeho figurky jsou živé i dnes a středověké město přímo ožívá před našima očima při četbě jeho skladeb. Není nadsázkou, řekneme-li, že z celé naší básnické produkce 14.století právě satiry jsou nejbližší dnešnímu čtenáři. Staročeské satiry vydal docent Masarykovy university v Brně dr. Josef Hrabák